"Svět je jako zrcadlo: Zamrač se na něho a zamračí se na tebe. Zasměj se a zasměje se také."
Nedávno mi paní Novotná vyprávěla, že právě rozjíždí několik důležitých projektů. Chce vybudovat školu potápění, pronajímat svoji nyní zchátralou a stále se opravující nemovitost, dělá jazykové korektury textů, organizuje drobné kulturní akce a k tomu ještě vede pro klienty účetnictví. Teď právě nemá žádné peníze, ale za rok či dva…Poslouchala jsem ji a svým způsobem obdivovala,…
Hledali jsme ke koupi dům a paní Blanka se nám ozvala na inzerát. Dodnes si pamatuji, jak jsem v podzimním šeru stála u ní v podkroví a přemýšlela, zda nemovitost koupit. Tehdy jsem o ještě zásadách Feng Shui nepřemýšlela, jenom jsem vnímala sílu starých časů, které sálaly z každého předmětu. Chtělo to změnu.
Japonci jezdí za horou Fuji. Nechtějí však na ni lézt nebo ji jinak zdolávat, ale touží ji vnímat, věnovat pozornost. My Evropané se pyšníme různými rekordy, kterých vrcholů jsme dosáhli, kolik kilometrů máme v nohách, jak vysoko jsme se dostali… a oni čekají, až se rozplyne mlha a dívají se – modrá obloha, bílá majestátní hora…
„Jak dlouho budeš v dílně?“ zjišťovala jsem včera. Manžel odcházel k sousedovi, aby nám vyměnil olej v autě, a já přemýšlela, jak moc mu vystydne večeře. Již při vyslovení otázky jsem si uvědomila její zbytečnost. Můj muž netušil, kolik a v jaké měně ho bude dnes údržba vozu stát. Podle učení Feng Shui má svět tendenci směřovat k vyváženosti, rovnováze…
V naší civilizaci se uhnízdilo přesvědčení, že nemít čas je normální a je potřeba stále někam spěchat. Svalujeme vinu za naši únavu na zaměstnavatele, vládu, vesmír, ale ve skutečnosti si za ni můžeme sami. Neurčili jsme si správně priority, zaměňuje věci urgentní za důležité.
Paní Jana upíjela čaj, pobízela mě, ať si vezmu sušenku s čokoládovými zrnky a povídala o nesnázích se svými kamarádkami. Seděla jsem v nevelké kuchyni dvoupatrového postaršího domu a rovnala si myšlenky. Byla jsem na konzultaci Feng Shui, a tak jsme měly za sebou společnou cestu bludištěm Janina domova se spletí komůrek, sklípků, prádelnou a dvěma kotelnami,…
Šli jsme pomalu do patra nové administrativní budovy. Schodiště tančilo v ladných obloucích kolem vysokého prázdného prostoru, osvětleného velkými prosklenými okny. Vychutnávala jsem ticho masivních schodů a krok za krokem oceňovala jejich velkorysou šířku. Centrální prostor osvětlovalo přirozené osvětlení. Vládla zde přísná účelnost. Ráda jezdím na konzultace, ale dnes mi bylo smutno. Půdorys pronajaté kanceláře byl…
