Prohlížela jsem svůj Feng Shui deník a našla jsem v něm vložený starý dopis, který jsem napsala před lety a nikdy neodeslala. Jeho adresát se na mě jistě nebude zlobit, když ho nyní s malými úpravami pošlu veřejně.
Milá Z.,
po Tvojí návštěvě u nás jsem hodně přemýšlela. O mém domě, o tom, co opravdu od života chci a které věci jsou pro mě důležité. Nejdřív na mě padl smutek. Jak jsi prohlížela náš dům z hlediska Feng Shui, najednou jsem všechno viděla jinýma očima.
Stála jsem ve známém a zároveň podivně cizím prostoru a nechápala, jak tam někdo může žít s takovým množstvím nedotažených věcí. Veteš, kterou jsem již nevnímala, se najednou znovu zhmotnila. Třeba ten starý poděděný psací stůl jsme dávno chtěli vyhodit, ale vždy z toho nějak sešlo. Doteď nechápu, jak to, že jsme ten nepotřebný krám schovávali, když jsem ho nikdy neměla ráda, vrzaly mu šuplíky a někdy se mi je ani nepodařilo úplně dovřít…
Měla jsem 150 000 dobrých výmluv
Zjistila jsem, že není důležité se jen dívat, ale skutečně vidět. Možná ještě obtížnější je přiznat si svoji odpovědnost a nehledat rozumné důvody, proč odpadky nevyhodit. Ke svému úžasu jsem v sobě objevila arzenál výmluv. Měla jsem děsnou chuť se s Tebou pohádat, že to opravdu nešlo lépe zařídit a že je vše naprosto v pořádku. Sice jsem Tě požádala o pomoc, ale stejně mě hnětlo, jak objevuješ moji pracně zakrývanou lenost a nerozhodnost.
Jsou nečtené knihy opravdovým pokladem?
Přemohla jsem se, vplížila se do stodoly, otevřela bachraté skříně s množstvím polic a začala vynášet na denní světlo knihy. Cítila jsem se hrozně. V hlavě se mi zhmotnila představa pátera Koniáše. Hřímal o nečistých myšlenkách. Slunce zrovna pálilo. Vzdáleně připomínalo žár dávných hranic. Ačkoli jsem nechtěla knihy ničit, ale vytřídit a poslat dál, cítila jsem se přímo svatokrádežně.
Knihy jsou od toho, abychom je četli
Byly doby, kdy jsem prolézala knihovny a bazary a za pět, deset korun kupovala ve výprodejích starou českou literaturu. V knihkupectvích ji pak doplňovala novějšími romány, povídkami i encyklopediemi. Když se narodily děti, přibyla barevně ilustrovaná říkadla, pohádky a básničky. Znovu jsem objevila krásu ilustrací Cyrila Boudy, kterých jsem se jako malá bála.
Jak K. s J. rostli, zaplavily knihy stodolu, ale nikdo se k nim už nevracel. Poznenáhlu jsem zjišťovala, že jsem vlastně přestala číst beletrii a texty, které skutečně potřebuji, hravě seženu v knihovně. Podivně se mi stýskalo po kontaktu s příběhy, ale pokaždé, když jsem si šla něco vybrat do stodoly, nedokázala jsem najít nic, co by pocit ztráty ukonejšilo. Po Tvé návštěvě mě napadlo, že poklad, který jsem tak dlouho schraňovala, nám doopravdy neprospívá. Možná ty plné skříně zahltily nejen stodolu, ale i moje nitro. Tvrdíš, že podle učení Feng Shui bychom měli udržovat rovnováhu. Já ji svým schránilstvím vychýlila do extrému.
Piknik o knihách
Vyklízení jsem nakonec pojala jako happening. S dcerou jsme rozprostřely deku, vynosily knihy, namíchaly šťávu a umlely kávu. Vzala jsem telefon a obvolala sousedky. Některé přišly i se svými dětmi a nad knihami proseděly celé odpoledne. Nořily jsme se do nich jako do moře a každá podle svého gusta nacházela poklady. Povídaly jsme a poznávaly se zase úplně jinak než dosud. Najednou jsem neměla pocit ztráty, protože prostřednictvím knih mezi námi lístek po lístku rostlo přátelství.
Symbolická povídka
Večer na dece zůstala zapomenutá knížka hororových povídek. Otevřela jsem ji na straně 71. Právě tam začínal děsuplný příběh o ženě, která veškerý svůj volný čas věnovala leštění, oprašování věcí. Dávala přednost bezduchému shromažďování předmětů před přátelstvím a láskou. Zapomněla, že existují i jiné stránky života. Ve chvíli, kdy si svůj omyl uvědomila, bylo již pozdě. Dům ji jako lidožravá houba pohltil. V podvečerním soumraku se vznášelo vyprávění hrozivě a symbolicky zároveň, jak by mi i samy knihy ukazovaly hloupost mého dosavadního počínání.
Opět dělají radost
Přebytečné publikace si nadšeně odvezl kamarád na svoji horskou chatu. Vystavil je a návštěvníci si je mohou volně půjčovat. Mezi hosty zaslechl prý útržek rozhovoru: „Představ si, že jsem Krásu nesmírnou měla jako malá doma. Jsem ráda, že ji můžu Mařence ukázat.“
Znovu jsem si díky Tobě uvědomila, kolik mám před sebou ještě práce a co všechno zakrývala moje „provozní slepota.“
S úctou
H.
Dopis jsem sice nikdy neodeslala, ale učení Feng Shui se stalo mým věrným průvodcem. Můj zájem o nalezení harmonie se s léty prohlubuje.
Napsat komentář