Kočka Sára je nemocná. V náručí kňourá, jak je jí každý pohyb nepříjemný, a přesto ji neúprosný neklid popohání ven, pryč z teplého pelíšku do mokré trávy. Snažím se ji udržet doma.
Vyběhla na terasu. Popadla jsem ji do náruče, právě začalo pršet. Prudké staccato jarních krup ostře rozezvučelo plastovou střechu. Polekala se. Jak jsme si podobné. Takovou hrůzu občas cítím, když procházím kanceláře některých klientů. Kanceláře jsou takové malé náhradní světy, ve kterých lidé žijí valnou část dne od pondělí do pátku. Nepohodlné židle, otlučený stůl, ostré hrany skříní mířící na nechráněné břicho, haldy bezvládných dokumentů a pomačkaný kalendář se špatně nastaveným datem.
Práce v žaláři
Někdo vymyslel šílenou teorii, že práce nesmí bavit a dny volna musí být vykupovány nudou, šedí, smutkem, abychom si je mohli náležitě užít. Spousta lidí se tomu přizpůsobila a dobrovolně se trestá. Vyvěšují si nepříjemné grafy předpokládaných výkonů, zarámované vzpomínky na otravné obchodní partnery, trestají se posmutnělou barevností stěn. S trámem visícím osm hodin nad vašimi rameny nelze nepocítit na svých bedrech tíhu celého světa. Zamřížovaná okna spolehlivě zbrzdí svobodné myšlenky a nové nápady. Schnoucí fikus se svěšenými listy přivolá místo prosperity nouzi.
Trpíme rádi a dobrovolně …?!
Možná máme hluboko v sobě zakořeněný mýtus mučednictví, který hlásá, že až skrze utrpení, můžeme dosáhnout blaženosti. Chceme za všechno zaplatit. Vykoupit všechny „nezasloužené“ chvíle radosti. Žádná cena není dost vysoká. Platíme svým časem. Tím, že neděláme to, co nás baví a ještě systematicky týráme naše tělo nepohodlnou polohou. Naše smysly udupáváme ohlupujícím prostředím. V práci zhmotňujeme svou vizi vězení…
Snad jsme jako ta kočka, která nerozumí světu kolem sebe a v bezmoci zatíná drápy. Vůbec nám nedochází, že lavina našeho nepořádku v pořadačích zaplavuje i naše myšlenky, že hrany nábytku nám bolestivě hryžou tělo a zapříčiňují naše nemoci… Ženeme se vpřed, zuby vyceněné a v hrůze útočíme na každého, kdo nám přijde do cesty. Nechápeme, že všechen nesoulad vnějšího světa otravuje i naši duši.
Při zvuku deště se Sára prohnula. Celou svou kočičí vůli napnula k boji s neznámým hlukem a zakousla se mi do ruky.
Napsat komentář