Chodím do školy Feng Shui, hledám rovnováhu v sobě a kolem sebe. O Feng Shuij jsem slyšela již před několika lety. Půjčila jsem si a pročetla několik knih a začala svědomitě uplatňovat vyčtená pravidla, jako že záchodové prkénko musí zůstávat sklopené a toaleta v domě pokud možno neviditelná, aby z domu neutíkala energie, ale nedá se říci, že bych si uvědomila ucelenost, hloubku a šíři celého systému.
Až jednoho dne jsem jela autem a kochala se pohledy na rozvolněnou krajinu, koupala se přes skleněné okénko ve zlatavé sluneční záři, jiskřivé zeleni luk a lesů i mazlavé hnědi polí. Jela jsem sama. Od chvíle, co se v autě rozbila anténa, projíždím krajinou němě. Žádný hlas v rádiu mi neoznamuje aktuální světové pohromy, nesnaží se mě zlákat k soutěžení, nevím, která píseň vyhrává žebříčky hitparád. Přes hučení motoru zažívám pocit ticha a samoty. Nejdříve jsem si těžko zvykala.
Zjistila jsem, že si musím dlouhé minuty vystačit sama se sebou a pokud se nebavím, nemám si na koho postěžovat a vlastně ani komu. Byla jsem unavená z přemíry vířivých myšlenek, ale těžko si může člověk sám od sebe odsednout. Zjistila jsem, že jsem vlastně již několik let mrtvá. Sice ještě dýchám, jím, hovořím, pracuji a mám strach jestli dost pracuji, jestli plním dobře všechny povinnosti…ale mé tělo funguje zcela mechanicky a má mysl žaluje, že jsem svou hlavu uzavřela do klece z nesmyslů. Mechanicky klopýtám od pondělí do pátku, moje snažení postrádá hloubku, naplnění. Mezi Chotečí a Časy jsem pochopila. Pro mne je důležitá harmonie, rovnováha. Abych o ni mohla usilovat, musím přijmout, pochopit a vstřebat taoistickou premisu, že všechno se mění a změnit se musím nejdříve já.
Moje učitelka řekla, že si máme psát deník o všem, co se nám přihodí, abychom si mohli lépe uvědomit, jaké změny se v souvislosti se studiem, s aplikací Feng Shui v našem životě staly. Poslechla jsem a toto je můj začátek.
Napsat komentář