Žiji v přátelském vesmíru, který se mi snaží vyhovět a plnit mi moje přání. Mám z toho velkou radost, jen se pořád ještě učím, jak je správně formulovat, protože Vesmír, Bůh či chcete-li Vyšší síla je plní opravdu spolehlivě, rychle a důsledně. Má vyvinutý trochu „šílený“ smysl pro humor a jeho nápady, jak mě přivést ke splnění myšlenek a přání jsou extrémně vynalézavé. Nejenže, bych jeho způsob naplnění mých tužeb nikdy nevymyslela, ale posléze občas bývám na rozpacích, zda jsou přání opravdu moudrá a stojí za tolik povyku. Na druhou stranu se mohu pochlubit, že už jsem se vyučila v jisté obezřetnosti, ačkoli i mistr tesař se někdy utne.
Andělé potřebují přesné instrukce
Mít správné nastavení cílů, vizí a snů je nejdůležitějším předpokladem, jak něčeho dosáhnout. Dokud si neuvědomíte, co vlastně chcete, budete si připadat jako semínko ve větru bezvládně plující prostorem. Bude vám připadat, že za nic nemůžete a vaše rozhodnutí nic neovlivňují. Na vesmírné recepci se přitom právě v tu samou chvíli nejspíš odehrává bouřlivá diskuze nad vašimi požadavky. Zamračení andělé se svatým Petrem v čele se přou, mávají rukama a vykřikují: „Teď právě řekl, že chce cestovat…“ „Ne, tak to není, nekoupil si jediný katalog a na stěně na severovýchodě mu visí kresbička jeho domku, žádné novinky…“ „Tak to asi nemyslí vážně… co tedy uděláme? Všechno při starém?“ Když naši patroni nemají jasné instrukce, jsou bezradní, chtějí pomoci, ale nevědí jak.
Dům je zhmotněním představ o životě
Kromě našich přání, je takovým „objednávkovým formulářem“ podle čínského učení Feng shui náš byt nebo dům. Vesmír plní naše vizualizované cíle. Pokud tedy něco chceme, musíme si to představit a zhmotnit svou představu. Vision boardem, zařízením, doplňky… Obrázek místa, které chcete navštívit, pověste do oblasti nápomocných přátel a představujte si, jak splnění vašeho přání chutná, voní, jak se budete cítit, jak vypadá. Směřovat svoji představu do přítomného času je důležité … nechcete přece čekat do nekonečna. A ještě dodržte jednu maličkost: pokuste se pro splnění přání také něco udělat.
Cestování jako pikantní koktejl
Jedno léto jsem opravdu hodně cestovala. Koupala jsem se ve třech mořích a zážitky byly fantastické. Zpětně chápu, že moje putování mohlo být podstatně poklidnější a levnější, kdybych lépe zvolila cíle svých cest a brala v úvahu podle Feng shui své příznivé a nepříznivé směry pro ten rok. Jak ale píši už na začátku, chybička se občas vloudí. Přehmaty jsme s manželem posílili ještě silou svých přání a výsledkem byl pikantní koktejl, který si budeme pamatovat po celý život.
Putování do Bergenu
Dovolte, abych se vám zmínila o jedné části našeho léta, kdy jsme s mužem zabalili zavazadla a vyrazili autem na cestu napříč Dánskem, jihem Švédska a Norska. Viděli jsme spoustu krásných míst, nádherná luka, chundelaté lesy, města moderní i budovy popsané historií, až jsme doputovali do nejzazšího bodu cesty, kdy jsme měli trasu začít opět stáčet k domovu.
Kinsarvik
Malé norské městečko Kinsarvik hrdě sedí u rozeklaného fjordu a vůbec mu nevadí, že ho svírají strmé svahy hor a za zády, jen několik kilometrů od něj divoce hučí a bouří mohutné vodopády. Takovou nádheru jsme museli zažít. Nízký romanticky hutně zelený porost střídají šedočerné balvany, po kterých se ve třech mohutných vodopádech smýkali ledově průzračné jasné proudy vody. Silné a rychlé. Vyrazili jsme na lehko. Tričko, kraťasy, pevné boty, peněženka, mobil a pláštěnky. V pevných botách se nám šlo pěkně, ačkoli jsme byli už z putování trochu unaveni. Hlavně manželovi bylo líto, že nemáme šanci poznat blíž místní obyvatele, popovídat si, ochutnat jejich domácí kuchyni. Spali jsme dosud v kempech nebo v autě, které jsme před cestou přizpůsobili ke spaní. Počasí nám nádherně přálo, Norky nosily pouze tílka se špagetovými ramínky, protože moc dobře věděly, že víc než 21 stupňů prostě nebude. Jen v noci bylo chladno. Pročetla jsem několik průvodců a vybrali jsme krásnou trasu kolem fjordů, vodopádů a vyhlídek, vysnila jsem si koupání na písečné pláži. Na návštěvu všech zajímavých míst jsme neměli dost času, hlavně jsem litovala města Bergen. Leželo ještě severněji, nějakých 200 km na západ napříč Norskem. Na obrázcích v průvodcích se zdálo tak úžasně romantické, že jsem chvílemi zatoužila se tam procházet.
Osudový vodopád
Vystoupali jsme do prudkého svahu a na plošině mezi vodopády jsme lenošili na černých balvanech. Muž vyndal z batohu na mých zádech mobil a začal natáčet vodopád. Já jsem poskakovala po kamenech a snažila se prsty zachytit kapičky ledové tříště. Předklonila jsem se. Z nezapnuté kapsy batohu vypadly pasy i klíče od auta. Dravý proud je popadl a smýkal s nimi po skále. Věnovali jsme si navzájem krátké dehonestující nadávky a jako vrávoraví kamzíci začali okamžitě mizící předměty lovit mezi balvany. Klíče nám sebrala voda okamžitě. Mokré doklady jsme jako zázrakem po pár metrech dostihli.
Tedy a teď
Teprve nyní nám začalo opravdové dobrodružství. Bez klíčů jsme nemohli odjet ani se dostat do auta k zavazadlům. Domnívali jsme se, že rozbití okénka kvůli zabezpečovacímu zařízení situaci nevyřeší. Stáli jsme v hlubokém údolí pod rozeklanými skalisky, slunce nás něžně líbalo posledními paprsky. Valila se na nás všechna krása světa a nám se starostmi zavíraly uši, oči a jen stěží jsme dokázali cokoli vnímat. Během následujících dní jsme pocítili obrovskou rozvernost božích plánů a dospěli k jedinému východisku: Užívat si tady a teď. Minulost se už nedala poopravit a budoucnost ještě nenastala. Smysl měla pouze přítomnost.
Luxus bezčasí
Všechny tři kempy v Kinsarviku byly kvůli pěknému počasí nacpané výletníky k prasknutí, nikde pro nás neměli místo. Po zdlouhavém putování a poptávání jsme sehnali ubytování v penzionu, v překrásném dřevěném domě ze 17. století. Byli jsme první Češi a jistě nejšpinavější hosté, které kdy měli. Spali jsme v původních norských dřevěných postelích s vysokými boky a kávu vychutnávali v překrásné knihovně plné obrazů a lenošek, kde mě paní domácí starostlivě balila do deky. Užívali jsme si nepopsatelný luxus nevtíravé péče, domácí norské stravy a dosud nikdy nepoznaný pocit bezčasí. Naším úkolem bylo čekat na balíček s rezervním klíčem, který nám kurýrní službou poslal kamarád z Čech. Za oknem šuměl déšť a my neměli k dispozici žádná šidítka v podobě televize, počítače, tabletu. Nemohla jsem se převlékat, malovat ani jinak krášlit, a tak hodiny patřily pouze odpočinku, našim poklidným rozhovorům a myšlenkám.
Balíček s klíčem
Zásilek běhá po světě obrovské množství a obvykle bez problémů a rychle dorazí do správných rukou. Ta naše se ovšem zatoulala. Po dvou dnech otálení ve Frankfurtu se vydala z nevysvětlitelných příčin do Ameriky a k našemu zoufalství jsme ji při sledování přes internet zastihli, jak čeká na proclení v Ohiu. Tlačil nás čas i finance. Nechali jsme si auto odtáhnout přes fjord do nejbližšího autoservisu, ale mechanik měl bohužel o půl čtvrté už po pracovní době a unavenými turisty se nehodlal zabývat. Naše zoufalství a odhodlání strávit noc v autoservisu bylo však tak zřejmé, že se nad námi smiloval jiný fachman a auto nám alespoň otevřel. Noc na parkovišti byla klidná a přinesla další novinky. Naše zásilka dorazila z Ameriky do Norska a čekal ji pouze několikadenní rozvoz mezi městy. Porovnali jsme výši hodinové mzdy norských mechaniků a tamní ceny pohonných hmot a vymysleli geniální řešení. Půjčili jsme si vůz a pro klíče jsme si dojeli. Ano, hádáte správně, čekaly nás v Bergenu.
Sumář přání
Přání se nám zkrátka plnila jak na běžícím pásu. Můj muž si popovídal s rodilými Nory a dostal se při své komunikaci až k nečekaným podrobnostem jako je fungování zámků a bezpečnostních systémů, odpočinuli jsme si v pohodlí penzionu s osobitým kouzlem, ochutnali místní jídlo vařené s láskou a invencí, viděla jsem fjord i přímořský Bergen a dodnes uznávám, že jeho čtvrť dřevěných domů má vskutku středověkou atmosféru. Vyplnil se mi i sen o koupání na písečné pláži. Při závěrečné jízdě domů jsme v Dánsku z dálnice zahlédli přístup k moři a sjeli se tam podívat. Pobřeží pokrýval nádherný bílý písek s malými mušličkami, slunce zase žhnulo a nad námi se třepetala modrá vlajka. Místo bylo dokonalé, jen jsem ke své vesmírné objednávce zapomněla přidat časové údaje. Příliš brzy jsme museli pokračovat v cestě.
Třešnička na dortu
Vzpomínám na naše putování ráda. Už nelituji peněz. Naučili jsme se víc, než bychom dokázali za příznivějších podmínek. Takovou pomyslnou třešničkou na dortu je od té doby jistota, že až zase v divočině ztratíme klíče od auta, víme přesně, kde rezervní hledat.
Napsat komentář