Ať jste finanční poradce, dealer léků nebo prodejce vonných tyčinek, určitě znáte ten hrozný pocit, když víte, že schůzka začíná za minutu, vy běháte z patra do patra gigantické budovy a nemůžete najít správné dveře. Po marných pokusech amatérsky klepete na jakékoli a snažíte se doptat, ale nikdo nic neví, každý má svých starostí dost…“Říkáte firma Rupert, pan Dušan Moutelíček, je mi líto neznám….Žanetko, slyšelas o nějakém Rupertovi nebo Moutelíčkovi? Nespletla ste si adresu, slečno….opravdu Vám neporadím…,“ a jste zase venku, na chodbě není signál. Když se konečně dopídíte, sjede vás velký Moutelíček kyselým pohledem, že máte zpoždění.
Chyby pana Moutelíčka
Jenže Moutelíček netuší, že stejně jako ho nemůžete najít vy, hledá ho z hlediska Feng shui i energie čchi, s ní noví zákazníci, nové příležitosti, úspěch a peníze. Jenže příležitosti to obvykle rychle vzdají a namíří si to prostě jinam, ke dveřím s hezkou vizitkou, pořádným zvonkem a neonovým nápisem. Příležitosti milují ochotné recepční a nepohrdnou ani výraznými šipkami na zdech. Peníze přitahují peníze, a tak se nejraději vydávají po upravené a dobře osvětlené chodbě, ve které může energie čchi plynout ve v hravých obloucích, aby se příliš neudýchala a do kanceláře nevpadla jako smrtící uragán.
Čchi plyne jako voda, dovolte, aby se jemně vinula, a pošeptá vám i mnohá skrytá tajemství, postavte jí do cesty haraburdí a odpadky, naštve se a zmizí.
Sláva vlajkám
Češi asi z nedostatku hrdosti a ti starší možná kvůli nechutným vzpomínkám na prvomájový dril nevyvěšují žádné vlajky. Jenže vlajka je báječným signálem pro okolí: jsem doma a vítám nové věci. Vlajky rozpohybovávají stagnující energii, lákají. V létě jsem cestovala po Norsku. Na venkově byly domečky různě rozesety po kopcích a mnohé z nich měly u domu vysoký stožár s vlajkou. Možná jim pohyb a šelest napínaného plátna připomínal andělská křídla nebo tak Norové vyjadřovali radostné pozvání: „Halo, jsme doma, přijďte na kávu!“
Napsat komentář