Pojďme si na chvíli povídat o tvrdohlavosti. Nevím, jak Vy, ale stále více obdivuji zvířata, s jakým nasazením prosazují svoji vůli. Na rozdíl do nás, lidí, je nenapadají různé „rozumné důvody“ proč to či ono nedělat. Neřeší, zda se jejich chování vzhledem k jejich věku a postavení hodí.
Pro splnění touhy se musí něco udělat
Před časem jsem se stala hrdou majitelkou skupinky indických běžců. Aby mi nechyběla teoretická průprava pro naše soužití, přihlásila jsem se do facebookové skupiny Indický běžec. Kromě zpráv a komentářů o Feng Shui mi při práci na síti nyní vyskakují novinky o tom, kde se co líhne, jaké krmivo podávat a co udělat, když se kachna poraní. Včera mě zaujal jeden příspěvek, který si dovolím parafrázovat:
Sháním oplodněná vejce indického běžce. Ideálně černého nebo divokého zbarvení. Naše kačka se rozhodla vyvést mladé a už více než měsíc sedí na podkládkách. Máme samé kachny, a tak ji v jejím úsilí nedokážeme nijak podpořit.
Přiznávám se bez mučení, mojí první reakcí na zprávičku byl úsměv. Představila jsem si kachnu, jak sedí v hnízdě na několika kusech oblého plastu, důrazně syčí na všechny příchozí, rozevírá svoje ocasní pera do malého vějíře, aby vzbudila hrůzu v každém útočníkovi. Potom jsem si uvědomila její statečnost. Běžci jsou hejnovými ptáky a chodí vždycky spolu. Pokud se od sebe oddělí více než na pár kroků, obvykle propadají panice a snaží se vzdálenost mezi sebou co nejrychleji zkrátit.
Je třeba opustit pohodlné stereotypy
Jenže jaro je pro ptáky obdobím velkých výzev. Tahle kačka se rozhodla, že vyvede mladé. Musí zůstat sama v kachníku, odepřít si celodenní lovení slimáků, půldenní koupel v lavórku nebo na potoce, kvokání se svými družkami i vyvádění všech možných neplech jako je například hledání únikové díry v plotě, rozbahňování jakékoli vodní plochy v dosahu, žraní polystyrénu, který se nedopatřením odrolil ze stavby…
Jsou výmluvy silnější než sny?
Odpověděla na volání svého pudu a zasedla. Trvá dvacet osm a půl dne, než se z vajíčka vylíhne kachně. Stává se, že samička svoje hnízdo opustí předčasně, ale tahle se nevzdává. Neuvědomuje si nesmyslnost svého počínání a poctivě neoplozené podvržené atrapy zahřívá, ochlazuje a otáčí. Přesně podle zakódovaného návodu. Hnízdo ve slámě vystlala svým vlastním peřím, aby se „mláďátkům“ leželo pohodlně. Maně mě napadá, jestli se právě tak starostlivě dokážeme my lidé postarat o splnění vlastních snů. Stejně pečlivě se jako ona dokážeme držet vlastní cesty. Zda nedáváme přednost pohodlí, rutině, zaběhaným pořádkům před tužbami. Ruku na srdce, jak často se schováváme za fráze: „Udělám to až pak. Nemůžu, jsem příliš zaměstnaná, unavená, mladá, stará, bezdětná, s kupou dětí, chudá… Jednou, možná, příště.“
Rozumné důvody mohou být zrádné
My lidé jsme tvorové rozumní, a proto trávíme většinu svého času činnostmi, o kterých nám někdo řekl, že jsou důležité, potřebné a normální, ale nebaví nás. Už při vybírání školy pro dítě nejčastěji padají výroky typu: „Hlavně, aby měl dobré uplatnění. Ať se tou či onou prací uživí. Co ho baví, může dělat jako koníček…“ Jenže během let volných chvil na koníčky nějak ubývá. Touha zůstává, jen netrénované dovednosti slábnou… Snad kdybychom dokázali ve své sny a sebe věřit. Spolehli se na to, že když napřeme své síly, podpoříme svou snahu správným vyladěním prostoru, potom by se určitě celý vesmír spojil a stal se zázrak.
Zázraky se dějí
Kachnu zpět na hnízdo nikdo nepohání, přesto si sotva párkrát zobne, umyje bříško a zase honem maže k vytčené práci. Z našeho úhlu pohledu je její snaha zbytečná. Ačkoli… Podle komentářů na facebooku pod zprávičkou to vypadá, že dnes dojde k předání vajec. Možná právě teď kačka zasedla na opravdová. Nemožné se stalo skutečností. Kačenka má oplodněná vajíčka a její šance na vyvedení mláďat se dramaticky zvětšila. Vyslala přání, trvala na něm a síly ve vesmíru, včetně nadšené paní chovatelky, jí pomohly k jeho dosažení.
Neobětujme své sny
Možná se prostě vzdáváme moc brzo. Třeba to chce jenom vydržet. Pokud se opravdu rozhodneme, je prospěšnější neplýtvat svoje síly na pochybnosti. Člověk nikdy dopředu neví, zda k dosažení cíle zbývají kilometry nebo jenom krůček.
Kačenka musí vydržet ještě dalších dvacet osm dnů. Měsíc je v životě ptáků delší, než v tom lidském, ale nic neznamená proti tvrdohlavosti, odhodlání a touze!
Napsat komentář