Paní Jana upíjela čaj, pobízela mě, ať si vezmu sušenku s čokoládovými zrnky a povídala o nesnázích se svými kamarádkami. Seděla jsem v nevelké kuchyni dvoupatrového postaršího domu a rovnala si myšlenky. Byla jsem na konzultaci Feng Shui, a tak jsme měly za sebou společnou cestu bludištěm Janina domova se spletí komůrek, sklípků, prádelnou a dvěma kotelnami, objevování sněhem zaváté zahrady i diskuzi, jak se strachuje o své dospělé děti a přátele vídá zřídka…
Přítelkyně měly hory problémů
„Holky na mě nemají čas,“ vyprávěla Jana nad slaďoučkým keksíkem. „Jedna se v tom hrozně plácá, nedaří se jí ani v práci, ani s muži, ke mně se chodí akorát vyplakat. Druhé do návštěvy vždycky něco vleze. Někdo v rodině potřebuje pomoc, ona je běží zachránit a všechno zruší…“
Potřebujeme cítit zájem
Každý žijeme vlastním životem, ale většinou ke spokojenosti a štěstí potřebujeme mít kolem sebe lidi, kteří vnímají naši existenci, mají nás rádi a my zase milujeme je. Toužíme po lidské komunitě, ve které jsme uznáváni a oceňováni. Chceme k někomu svůj život vztáhnout, chápat se jako součást komunity, světonázoru.
Pokud se nám to nedaří, obvykle se frustrovaně pokoušíme na sebe upozornit opravdovými nebo imaginárními rýpanci, kopanci, pomluvami a nepřátelstvím, protože nejstrašnější je, když žijeme ve vzduchoprázdnu, nevyvoláváme žádnou odezvu. Nic. Ani lásku, ani nenávist. Nejvíc nás bolí lhostejnost.
Změna vyvolává další
Děti odrostly školním batohům, začaly žít po svém a většinou i jinde, a tak Jana hodně četla. Její myslí protekly vodopády příběhů, k tomu ještě chodila na kurzy a různé vzdělávací semináře. Učila se.
Nové názory nabouraly rovnováhu
Okolí je jako zrcadlo. Citlivě reaguje na každou naši změnu. Najednou Jana přistihla své přátele, že se trochu odtahují. Nesdílela jejich pocity, že je svět přehnaně nespravedlivý. Neprožívala žádné nepřekonatelné tragédie, a tak si odvykla stěžovat a tím pádem nastávaly ve vzájemných rozhovorech trapné pomlky, kdy si s nimi neměla, o čem povídat.
Ne, že by všechno kolem ní bylo natřené zářivě růžovými odstíny. Měla velký strach o děti a v zaměstnání jí zbytečnostmi dokázali vysát hodně energie, ale věděla, že je hloupost svádět všechno na vládu, nepříznivé okolnosti, hloupé muže nebo závistivé ženy. Místo toho byla ochotna udělat změny a teď pátrala, jak.
Kdo chce s vlky žít, musí s nimi výt
Říká se, že jsme takoví, jací jsou tři lidé, se kterými se nejčastěji stýkáme. Ať chceme nebo ne, po čase převezmeme jejich názory, hodnoty, dokonce i některé zvyky. Jana se dostala na podivnou houpačku. Žila už nově, ale pokoušela se udržovat a křísit stará přátelství, která uzavřela ještě v době, kdy sama byla jiná. Nyní už se nepotřebovala cítit jako oběť a její příbuzní měli dost rozumu, aby je nemusela dnes a denně zachraňovat. Přítelkyně vycítily její rozpaky a stáhly se do ulit svého světa.
Jana hledá jiné kamarádky
Seděly jsme spolu nad talířkem pečiva a řešily nápravy v interiéru a já měla čím dál silnější pocit, že není nutné, aby se Jana nějak radikálně změnila. Naopak. Ona je v pořádku. Zato přátele potřebuje nové. Přitáhnout si do života lidi, pro které je normální se vzdělávat, třeba i napsat vlastní knihu, takové, co se pořád neohlížejí do minulosti a hlavně radost a úspěch nepovažují za nemoc.
Napsat komentář