Nedávno mi paní Novotná vyprávěla, že právě rozjíždí několik důležitých projektů. Chce vybudovat školu potápění, pronajímat svoji nyní zchátralou a stále se opravující nemovitost, dělá jazykové korektury textů, organizuje drobné kulturní akce a k tomu ještě vede pro klienty účetnictví. Teď právě nemá žádné peníze, ale za rok či dva…Poslouchala jsem ji a svým způsobem obdivovala, že ještě žije, dýchá a dosud se nezhroutila z toho strašlivého tempa.Určitě není jediná, kdo dnes úporně šlape na plyn. Snaží se rozjet spoustu aktivit a nenajde si čas, aby si srovnala priority, co je podstatné a za co jenom platí…
Správná volba
V dnešní době máme kolem sebe velkou škálu možností, a tak je stále důležitější, určit si, čemu budeme dávat přednost, kam budeme směřovat svoji pozornost. Je zvláštní, že plánování a Feng Shui přichází na řadu většinou tehdy, kdy nás něco pořádně sešlápne pod krkem. Sebe a svůj prostor řešíme, když se objeví naléhavé zdravotní, finanční či vztahové problémy a my zkrátka nevíme, kudy kam.
Vítěz nejvíc křičí
Do té doby většinou jenom „reagujeme na světlo“ a řešíme akutní věci. Nejdříve plníme úkoly, které nám dávají ostatní, protože jsou nejhlasitější. Působí nejdůležitěji. Pracujeme jako stroje. Akce vyvolává reakci.
Prázdnota děsí
Málokdy si však uvědomujeme, že ve spoustě případů jenom vyplňujeme čas a většina toho, co nás zaměstnává, nemá vůbec nic společného s našimi touhami a cíli. Práce, se kterou se neztotožňujeme, nás neposouvá vpřed.
Možná někdy sníme o tom, že až to bude hotové, uspořádáme si, naučíme se, uděláme to, či ono, ale většinou k tomu doopravdy nedochází. Není čas.
Kolik domů potřebujeme postavit?
Chováme se stejně, jako bychom si potřebovali postavit dům na bydlení, a pro jistotu začali stavět celou ulici. Jeden nikdy neví, zda ty další domy nebudou jednou potřeba… U domu se to zdá nesmyslné, ale u menších věcí to funguje zrovna tak.
Možná bychom si měli víc vážit toho, co máme, a rozmyslet si, kam se skutečně chceme a potřebujeme dostat, v jakém časovém horizontu. Hromadění úkolů je stejně zničující, jako „hamounění“ věcí. Představte si, co by se stalo, kdybyste tu či onu věc přestali nebo naopak začali dělat…
Největší chudobou paradoxně trpí lidé, kteří mají totálně přeplněný prostor kolem sebe, skladují kdejakou krabičku a nevědí, jaký život chtějí žít.
Uspořádejme si priority
Pojďme si udělat ve svém životě pořádek. Zamysleme se, jaké aktivity nám přinášejí z dlouhodobého hlediska užitek a soustřeďme se na ně. Upravme kolem sebe prostor tak, aby symbolicky vyjadřoval, co skutečně chceme, je pro nás osobně důležité…Jedině tak se staneme tvůrci svého života, nikoli jen nástroji na plnění vizí někoho jiného.
Napsat komentář