Hledali jsme ke koupi dům a paní Blanka se nám ozvala na inzerát. Dodnes si pamatuji, jak jsem v podzimním šeru stála u ní v podkroví a přemýšlela, zda nemovitost koupit. Tehdy jsem o ještě zásadách Feng Shui nepřemýšlela, jenom jsem vnímala sílu starých časů, které sálaly z každého předmětu. Chtělo to změnu.
Břemeno
Bylo mi Blanky líto. Bydlela sama ve starém domě, který zdědila po svých prarodičích, čtyři roky. Jako typická vědecká pracovnice, profesorka na katedře ruské literatury, prožívala tento čas nad svazky knih a nijak zvlášť si nevšímala svého chátrajícího okolí. Ačkoli to nepřiznala ani sobě, důvodem k prodeji domu bylo, že chtěla změnit svůj život. Potřebovala se volně nadechnout. Nevěřila v zásadní převrat, mluvila pouze o tom, že je dům pro ni velký a nutná rekonstrukce pro jednu osobu příliš obtížná.
Svoboda za každou cenu
Prodej domku byl i gestem pro příbuzné, jakousi Blančinou Deklarací nezávislosti. Udělala poměrně nezvyklý krok. Vyměnila omšelý dům se zahrádkou na lukrativním místě za byt v pátém patře bez výtahu. „Víte, maminka si přeje vnouče a říkala, že nejlepší je, když dítě může běhat po zahrádce, ale já jsem jí jasně řekla, že z toho mračna nezaprší. Nemám manžela, ani přítele. Jasně jsem ji varovala, že se miminka u mě nedočká.“ Prohlásila při našem prvním setkání. „Těším se, že budu dělat dál věci, co mě baví a nebude hrozit, že mi domek mezitím spadne na hlavu…“
Minulost neexistuje
Zbývající tři měsíce do stěhování trávila Blanka v kruhu příbuzných, kteří se k ní sjížděli v celých houfech a odnášeli obrovské množství haraburdí nashromážděné v domku za skoro tři čtvrtě století. Sama byla překvapená, že na dračku šly věci hodnotné i ty bez ceny. Však byli páni stěhováci překvapeni, když z domku odnášeli pouze psací stůl a krabice s knihami.
Ačkoli Blanka a její příbuzní udělali spoustu práce, přesto nás po předání domku čekalo ještě další kolo vyhazování a čištění. Mezi největší pikantnosti dodnes řadím pečlivě uschované pytle se spadaným listím a sud s vápnem, který byl zazděný v chodbičce do sklepa a vyndat jsme ho dokázali až po probourání zdi.
Nový život
Zpočátku jsme se s Blankou vídali často. Předávali jsme si poštu a tipy na zajímavou literaturu, ale postupně naše setkání řídla.
O rok později jsme zjistili, že výrazně zhubla a omládla. Možná změnu způsobilo páté patro bez výtahu. Spíš si ale myslím, že ji proměnil život v jiném prostoru, zbavení se nánosů minulosti, možnost začít jinak. Ponurý dům plný starých maleb, praskajících zdí a tajuplných komůrek vyměnila za přehledně řešený prostor s hezkým výhledem.
Starý dům jsme zrekonstruovali. Zvali jsme ji, ať se přijde na změnu podívat, ale nikdy nechtěla.
O několik let později jsme ji potkali s kočárkem. Vypadala spokojeně.
Napsat komentář